Thursday, September 1, 2016

I Guess I Got A Girlfriend

Nazdar borci. Co nového? Povím vám, u Anchowerů je občas pěkný vichr. Třeba teď mi začaly u auta vrzat a drhnout brzdy a hned jsem měl blbou náladu. S tím autem furt něco je. Už jsem ho v jednu chvíli chtěl prodat a přenechat všechny starosti s opravami někomu jinému, ale pak šel benzín nahoru na $3 a moje auto má spotřebu nějakých 6 litrů na 100km. Ceny benzínu mě teda pěkně serou. Pamatuju si, že svého času jsem brával plnou nádrž za $12.

Auto jsem zavezl do opravny a nechal si tam brzdy opravit. Pak jsem celý den ještě vychytával drobnější problémy. Dopadlo to tak, že jsem musel vyměnit svíčku, kabely, filtry, prostě všecko. Dokonce jsem poutíral i všechnu špínu z motoru. Strašně mě nebaví se do podobných akcí pouštět, ale jak jsem jednou celý od oleje, tak je to suprový pocit. Teď je autíčko ve výborném stavu, což se o jeho majiteli říct nedá.



Možná si říkáte, že si žiju jak v pohádce a docela bych to chápal. Jim Anchower si obvykle jezdí kam se mu zamane, pije si co chce, kdykoli na něj přijde chuť zapálí si jointa a nenechá si od nikoho srát na hlavu, s výjimkou extrémních případů. Poslední dobou je ale všecko jinak.

Léto bylo nabité pařbami, snahou zabránit Ronovi v tom, aby si omylem podpálil dům, a pokusy sejít se s Wesem, což nebylo snadné, protože ten se odstěhoval. A pak ještě něco. Před pár dny jsem hledal klíče, abych si mohl zaběhnout nakoupit pivo, když najednou někdo zvoní u dveří. Tak jsem otevřel a tam stála nějaká ženská.

Vůbec jsem netušil o koho jde. Věděl jsem jenom, že mám pět minut na to, abych stihl dorazit do obchodu než mi zavřou a nějaký cizí člověk mi stojí v cestě. Taky bylo možné, že jsem zapomněl zaplatit nějakou upomínku a ta holka u mě byla právě z tohoto důvodu, v kterémžto případě bych stejně v konečném důsledku o peníze na pivo přišel, takže jsem jí řekl, že teď se mi to nehodí a pokusil se kolem ní prosmýknout. V tu chvíli jsem si všiml, že slečna má v rukou pakl dvanácti piv. Pokud vybírala pohledávky, tak měla dost jasno v tom jak získat mou pozornost.

Odkašlala si a řekla, že by se mi ráda omluvila za to, jak se u mě v bytě onehdá pozvracela na zem. A už jsem věděl, která bije. Byla to jedna z těch holek co je před pár měsíci přivedl Ron se svým kámošem Robem, aby se u mě dívaly na televizi. Všichni byli tehdy úplně našrot a tahle holka, Debbie, mi poblila celou podlahu. Bylo to nechutné, zmohl jsem se akorát na to, že jsem na to hodil leták ze supermarketu a počkal, až to uschne.

Tak jí povídám, ať to neřeší, ale že musím rychle do obchodu, jinak mě čeká večer bez piva. (To tu ještě nebylo.) No, hrozná představa. Ta holka se usmála a že prý to je dobré. Ona ty piva totiž přinesla pro mě a v autě měla další pakl. Tak jsem se na ni teda poprvé pořádně podíval. Žádná Pamela Anderson to nebyla, ale docela ušla. Tak jsem ji pustil dovnitř.

Takže tahle holka, kterou jsem v podstatě vůbec neznal, kolem mě proklouzla dovnitř a začala mi v bytě dělat pořádky. Pakl piv putoval do ledničky, přímo na dva dny starou pizzu. Jedno pivo si vzala sama, mně ani nenabídla, pak se posadila na gauč a zapnula telku. Tímhle způsobem se podle mě lidi obvykle neomlouvají, ale vzhledem k tomu, že přinesla pivo, tak jsem to neřešil.

Trochu jsme si vykládali a dívali se na to, co zrovna běželo v televizi. Slečna vypadala docela v klidu. Největší dojem na mě udělalo jak se mnou držela krok v pití piva. Postupem času jsem zjistil, že televizi věnuju míň a míň pozornosti. No, zkrátím to, velice jsme si padli do noty. Víc vám toho ovšem neřeknu. Jsem gentleman a ti si podrobnosti tohoto typu nechávají pro sebe. Jenom si buďte jistí, že ten večer k žádnému zvracení nedošlo.

Další ráno jsem se probudil a předpokládal, že holka je fuč. Byl jsem rád, že budu mít prostor na to, abych si uspořádal myšlenky, což by v tu chvíli fakt bodlo, páč jsem měl docela drsnou kocovinu. Vypotácel jsem se do kuchyně a tam stála Debbie a hrabala se mi v kredenci. Zeptal jsem se jí, co to má znamenat a ona že prý kam dávám kafe. Od rána ho hledala a nemohla najít. Já povídám, že kafe nemám, což byla shodou okolností pravda.

Taková odpověď by většinu lidí uspokojila, ale Debbie rozhodně ne. Dál se mi šťourala ve věcech a vůbec na mě nereagovala, jako by si myslela, že jí lžu. Poznamenal jsem, že pár set metrů od nás je benzínka a že by tam třeba mohla zaběhnout a nějaké to kafe koupit. V tu chvíli se mi to jevilo jako zcela rozumný návrh. Jí ne. Otočila se a propíchla mě očima a prohlásila, že kdybych byl pořádný chlap, tak bych se spakoval a vyrazil na benzínku a koupil jí největší kafe co tam budou mít, se smetanou a cukrem.

Nenapadlo mě jak na to reagovat. Taky si myslím, že chlapi by se k ženám měli chovat slušně, nejsem ale zvyklý na to, aby mě někdo seřval hned co se probudím. Přesně to jsem se chystal říct, když Debbie sáhla do kredence, drapla obří konvici a mrštila ji po mně. Dalšího povzbuzení nebylo třeba. Pelášil jsem na benzínku a koupil dvě kafe, jedno pro mě a jedno pro ni.

Když jsem se vrátil, seděla Debbie na gauči a přepínala kanály. Ještě chvilku tam poseděla, na cosi se dívala a nakonec o půl třetí odešla. Než ale zmizela, oznámila mi, že pokud na ten večer už něco mám, tak ať to zruším, protože spolu jdeme do kina.

Podívejte, občasná soulož nezamrzí, ale muset se o někoho starat, to není úplně moje parketa. Já potřebuju hrát podle vlastních pravidel. Žádné kompromisy, žádné výčitky svědomí. Nepotřebuju, aby mi někdo říkal, kdy mám být doma a co budeme dělat o víkendu. Ta holka se tady jednou dvakrát do týdne zjeví, ani se předtím neohlásí, přinese pivo a čeká, že se vším praštím a jdeme na věc. Jsem snad nějaký stroj nebo co?

Jim Anchower potřebuje prostor. Nemůžu nechat Debbie, aby mně takhle organizovala život. Aspoň teda ne dlouhodobě. Já toho snesu hodně, ale co je moc, to je příliš. Odhaduju, že to vydržím ještě tak měsíc a pak mně dojde trpělivost. Nebojte, podám jí to opatrně, na rozchody jsem já kanón. Jenom do sebe předtím musím dostat trochu marjánky, abych se dostal do potřebné nálady.