Thursday, September 1, 2016

Lisa Has Just Flown In

Ahoj drahý! Jsem teď u Michaela. Přijela jsem sice až před půl hodinou, ale říkala jsem si, že ti napíšu, abys věděl, že je všechno v pořádku. Tak jak jsi říkal, v letadle jsem se po pár hodinách začala příšerně nudit. Měls pravdu, měla jsem si sebou vzít něco na čtení. Příště to udělám. Jinak ale proběhl let bez problémů. Dokonce jsem se i trochu prospala, což bylo fajn.

Když jsem dorazila do Prahy, bylo tam úžasné počasí, mnohem hezčí než to, co jsme měli posledních pár dnů v Iowě. Nejdřív jsem si prošla pár obchodů a pak jsem se asi tři hodiny jenom tak procházela po nejkrásnějších místech ve městě a pak už jsem nasedla do vlaku sem. Doufala jsem, že se ve vlaku ještě trochu dospím a to se mi povedlo, i když tam byl docela hluk.



Cesta sem trvá nějakých pět hodin a já jsem v podstatě celou dobu spala, snad kromě posledních dvaceti minut. To už jsem musela zůstat vzhůru, protože pokud se chceš dostat tam kde bydlí moji kámoši, musíš vysednout na předměstí, kde je hlavní stanice a pak přesednout na jeden takový vláček, co tě odtamtud zaveze do města. Moji kamarádi tam už měli čekat a vyzvednout si mě.

Když jsem vysedla z vlaku, rozhodla jsem se přejít koleje, abych to nemusela celé obcházet a zmeškat druhý vlak. Najednou jsem zaslechla jak na mě huláká nějaká ženská, že prý se mám vrátit a obejít to, protože mezi mnou a nástupištěm je nějaký vlak s dřevem, který se podle všeho zrovna chystal rozjet.

Neměla jsem chuť se s ní hádat česky a tak jsem se vrátila. A než jsem došla na nástupiště, vlak mi ujel. Fakt, kvůli té ženské jsem nestihla vlak. Neuvěřitelné. Byla jsem šíleně naštvaná. Pořád jsem si představovala, jak moji kamarádi čekají na té druhé zastávce a já nepřijíždím. Nemohla jsem ale dělat nic jiného než sedět a čekat na další vlak. Přemýšlela jsem, co na to asi tak říkají. Doufala jsem, že nejsou naštvaní, že jsem se tam neobjevila.

No nic, po nějakých dvaceti minutách jsem zvedla zrak a viděla jak se ke mně blíží tři páry nohou. Byli to oni. Podle toho co říkali, zavolali na stanici a zeptali se jestli tam náhodou není nějaká "malá holka" a když se dověděli, že ano, nasedli do auta a přijeli si pro mě. Teď spolu vyrážíme do města, ale pochybuju, že vydržím nějak moc dlouho. Upřímně řečeno bych radši šla spát a zábavu odložila na zítřek. To mně ale chlapci nedovolí.

Už teď mně hrozně chybíš a celý den, kdy jsem chodila po Praze, jsem litovala toho, že tam nejsi se mnou. Pokud budeš mít čas, napiš mi na tuhle adresu. Vím, že asi nemáš moc o čem psát, ale já budu ráda za cokoli. Lisa