Thursday, September 1, 2016

Mail Boxes Etc.

Ten chlap v Mail Boxes Etc. vlastnil ten obchod už asi deset let a šlo o poměrně vzteklého jedince. Člověk tam vždycky vešel, nade dveřmi zazvonil takový malý zvonek a borec protočil panenky a znechuceně si povzdechl, ach jo. Obvykle byl na telefonu a vřískal na mobilního operátora, přičemž otevírákem na dopisy vztekle bodal do podložky na myš. Případně nadával svému mladému pomocníkovi a říkal mu, že hloupějšího pracovníka tam ještě nikdy neměl.

"Proč ty poznámkové bločky napočítáváš zvlášť? Už jsem ti, ty tupče, říkal, že to tak nemáš dělat. V životě jsem s někým tak nechápavým nepracoval." To ve chvíli, kdy poblíž stál nějaký zákazník, který buď v šoku naslouchal nebo znechuceně odešel. Chodil jsem tam minimálně jednou týdně, abych něco někam nafaxoval. Pracuju z domu a neumím si zařídit vlastní fax a do FedExu co je dva kilometry daleko nemůžu, protože jsem se ještě nenaučil řídit auto.


Minulý týden jsem se tam dovlekl, abych si u toho chlapa nechal notářsky ověřit jeden formulář. Na dveřích jsem někdy předtím zahlédl oznámení, "Notáře zde zastihete každý den mezi 10 a 16h". Poté co jsem vešel a co zazvonil zvonek a co si chlápek otráveně povzdechl, jsem se zeptal "Takže vy tady prý máte notáře?" -- "Jo. Neumíte číst?" -- "Umím. Mohl bych si tohle prosím nechat ověřit?" -- "Je tři čtvrtě na dvě. Vrátí se někdy po druhé. Teď je na obědě."

Vyšel jsem ven, půl hodiny se procházel a ve 14:10 se vrátil do obchodu. "Už se ten notář vrátil?" zeptal jsem se. "Co potřebujete ověřit?" Podal jsem mu ty listy. Vzal pero, požádal mě o číslo občanky a sám se na papír podepsal. V šoku jsem odtamtud vyběhl a po zbytek dne jsem nedokázal dělat nic jiného než obvolávat své známé a stěžovat si jak nehorázně se ten člověk zachoval. "A pak se ukázalo, že on sám je ten notář. A naprosto bezdůvodně mě donutil půl hodiny čekat".

Za dva dny jsem zjistil, že bude potřeba odfaxovat další formulář. Vyrazil jsem tedy opět do Mail Boxes Etc., ale tentokrát jsem byl odhodlaný se tomu člověku nedat. Trpím úzkostí a mám hrozný problém udržet si jakýs takýs nadhled a zoufale bych potřeboval začít dělat jógu nebo brát nějaké prášky, takže jsem vlastně vůbec nevěděl jak na to. Ale představoval jsem si, jak mu povím, že na lidi přenáší svou zlobu a že život je moc krátký, než aby v sobě pořád nosil tolik zášti.

Ke dveřím jsem přišel zároveň s jedním vousatým chlapem kolem pětačtyřiceti, který nesl velkou hnědou krabici. Obchod byl zavřený. Bylo půl čtvrté. Jak si ten člověk dovoluje zavřít dřív, když je sám tak posedlý přesnou organizací? Pak jsme si já i ten chlap všimli malého žlutého papírku přilepeného na okně.

Bylo na něm: "Majitel obchodu včera zemřel. Zítra v 15h se v blízkém kostele koná vzpomínkový obřad. Provoz obchodu se nejspíš obnoví až všechno dáme do pořádku." Pod tím byl podpis pomocníka. Já i vousáč jsme tam stáli a nebyli schopni slova. "No teda", řekl pak vousáč. "To je šílené". "On byl ale strašný vůl", dodal. "To jo", povídám. "Hrozný vůl." "Ale jo, je to fakt šílené, to jo."

Chvilku jsme tam jenom tak stáli. Bylo to, jako bychom se oba snažili přijít na to, jak se máme cítit, když zemře někdo, kdo nám v životě dělá svého druhu kompars. Ale ne v tom smyslu, jako člověk, co se ráno před běháním protahuje před vaším oknem. Někdo, kdo vás vysloveně sere.

Ježišmarjá, nebyl on nemocný?, napadlo mě. Třeba byl dlouhodobě nemocný a proto byl tak naštvaný na celý svět. V tom případě by to bylo neskutečně smutné. Pokud by ho srazil kamión, to by asi bylo taky smutné. Ale trošku míň.

Pak ten chlápek zvedl krabici a povídá, "FedEx je o kousek dál." "Jo. Já vím, díky". Ale šel jsem domů. Když jsem další týden vešel do obchodu a zazvonil zvonek, stál za pultem vysoký muž s malou kulatou hlavou a přesouval po pultu různé papíry. Usmál se na mě a říká, "Pokud budete něco potřebovat, jsem vám k dispozici".

Vím, že jsem v tu chvíli měl mít pocit, že jsem tam vítán a ocenit ten klid. Namísto toho mě ale napadlo: On by nechtěl, abyste se k zákazníkům choval hezky a byl na ně příjemný. Chtěl by, abyste byl protivný a nepříjemný a zkazil všem náladu, protože máte tu možnost. Ale byl to jeho obchod. Deset let. Nezaškodilo by projevit trochu úcty.