I Lost My Dad On 9-11

Táta mi umřel při těch útocích 11. září. Už je to třináct let a bolí to pořád stejně. Teď když mám vlastní děti, tak mi vlastně chybí ještě víc. Zrovna teď otevírali to muzeum a pouštěli tam rodinné příslušníky, tak jsem tam ráno zašel. Původně jsem pak chtěl jít ještě do práce, ale byl to hrozně silný zážitek a už bych to nedal.
Co se mu přesně stalo?Táta byl policista. Ten den měl shodou okolností zrovna volno. Jakmile ale zaslechl co se děje, vyrazil autem do města. Stihnul přesně ten moment, kdy se zhroutila druhá věž. Jeden člověk co to viděl pak říkal, že táta se málem zachránil. Už vybíhal ven, ale pak se ještě vrátil, protože na něj volala nějaká žena, která se nemohla dostat ven.
Co si z toho pamatuješ?Měli jsme ve škole zrovna fyziku. Učitelka nám řekla, že spadlo nějaké letadlo. Nic víc neřekla. Pak jsem si všiml, že všichni moji spolužáci berou telefony a přichází jim esemesky a vybíhají ven ze třídy. Tak jsem poznal, že se děje něco velkého. Brzo potom nás pustili ze školy domů.
Kdy jsi zjistil, že táta nepřežil?Až za několik hodin. Pamatuju si, že po cestě domů mě napadlo, že táta kvůli tomu bude muset zůstávat v práci přesčas a že ten víkend nejspíš nebude doma a to mě mrzelo. Pak jsem si ho představil jak lozí do těch sutin a vytahuje odtamtud lidi a dává jim umělé dýchání a zavazuje jim rány a utěšuje je. Nějakému děcku co sedělo v autobuse vedle mě jsem řekl, "Vsadím se, že táta už zachránil spoustu lidí. Mají štěstí, že tam je. Akorát je blbé, že ho teď nějakou dobu neuvidím."