Thursday, September 1, 2016

The Creepy Relative

Mám příbuzného, kterému je kolem 45 a který je prostě podivín, jiné slovo pro něho těžko hledám. Jeho matka byla úžasná ženská, která selhala jenom v jediném ohledu a to ve vztahu k svému nejmladšímu synovi. Celé dětství ho rozmazlovala, chovala se k němu jako v bavlnce a finančně ho podporovala i poté co si sehnal své první zaměstnání. Nikdy se od ní neodstěhoval, nenaučil se správně chovat ve společnosti a i když se na povrch jeví jako přátelský člověk, ve skutečnosti jde o přerostlé dítě, které se pravidelně vzteká kvůli úplným drobnostem.

Bohužel má také ve zvyku pronásledovat ženy. Obvykle se upne na zdvořilé dívky, které udělají tu chybu, že jsou k němu vstřícné, protože jsou od podstaty hodné. Nejčastěji jde o spolupracovnice, barmanky, prodavačky atd. Můj příbuzný je pak navštěvuje, aniž by se předem nahlásil nebo aniž by jej ony samy pozvaly, nosí jim dárečky a očekává, že se spolu budou bavit o svém neexistujícím vztahu. Když jej nakonec nevyhnutelně odmítnou, pro něj to tím nekončí. Chodí za nimi dál, dokud si nejdou stěžovat vedení, načež můj příbuzný dostane padáka nebo má od té chvíle zakázán přístup do dotyčného baru či obchodu.

V této chvíli se jako rodina nacházíme v bodě, kdy nás nenapadá vůbec žádné řešení tohoto problému. Ne že by to onoho člověka nějak zajímalo, on si toho ani není vědom. Po smrti své matky okamžitě vyměnil zámky na všech dveřích a jasně nám dal najevo, že na "jeho pozemek" nemá nikdo povolení vstoupit. Nikomu se nechtělo kvůli tomu ztropit povyk a všichni to proto respektovali. Už víc než tři roky se nikdo nepokusil do domu vstoupit.

Minulý týden měl můj příbuzný nehodu, která skončila několika zlomeninami. Jeho sestra přispěchala na místo nehody, načež jeho první slova směrem k ní byla "V případě, že si mě nechají v nemocnici, ať se nikdo ani neopováží chodit ke mně domů." V nemocnici si vyžádal nabíječku na mobil a pecky do uší a když mu jeho bratr nabídl, že pro ně zajde k němu domů, začal vyvádět a požadoval, abychom mu koupili nové, což jsme také učinili.

V nemocnici mu sdělili, že se může zotavovat doma. On ale prohlásil, že dovnitř nepustí žádné rodinné příslušníky ani ošetřovatele. Na několik měsíců ho proto poslali do léčebného ústavu vzdáleného několik hodin cesty. Opět trval na tom, abychom mu koupili nové šaty a toaletní potřeby, s tím že do domu nikdo nesmí.

Mám dva dotazy: 1) Co s tím jeho chováním? Je důvod se bát? Nebo jde jenom o extrémně uzavřeného člověka, který nechce, aby mu někdo strkal nos do jeho záležitostí? 2) Co byste řekl na to, že bychom mu v době jeho pobytu v rehabilitačním zařízení prošťárali dům?

Jeho paranoidní přístup a zprávy o těch holkách v Clevelandu mě docela nahání strach. Zatím ale nemáme důkazy o žádném násilném chování z jeho strany, takže se nakonec může klidně ukázat, že jde pouze o nezdravou posedlost, do které nikomu jinému nic není. Ale co když se za tím skrývá něco většího?

Když si tak čtu ten váš příběh, nemůžu se ubránit představě, že dům vašeho příbuzného může být dalším domem hrůzy. Ten darebák v Clevelandu, který ve svém domě skrýval unesené lidi, spoléhal na to, že lidé nemají dobrý pocit z toho když na někoho moc tlačí a neradi se vyptávají co se odehrává v cizím domě.

Jistě, je mnohem pravděpodobnější, že váš příbuzný, který je evidentně narušený jedinec a nevyvolává v lidech moc příjemné pocity, zaplnil svůj dům úsměvnými vzpomínkovými předměty, vztahujícími se na objekty jeho nezdravého zájmu. Vaše historky ale mnoha čtenářům nahnaly husí kůži a já souhlasím s tím, že je třeba zjistit co přesně se u něj doma děje.

Není bez zajímavosti, že jste slovo "pozemek", opisující dům jeho matky, dala do uvozovek. Teď když je vás příbuzný mimo, je ideální doba zkusit přijít na to komu dům vlastně patří. Jeho sourozenci by si měli promluvit s právníkem a zjistit jaký je právní statut onoho pozemku. Přitom by měla padnout zmínka o znepokojivém chování vašeho příbuzného v posledních letech a jeho podezíravém přístupu k případnému vstupu jiných lidí do domu. Doufejme, že jeho příbuzní mají právo vejít dovnitř a celý dům a okolí prozkoumat. Pokud se ukáže, že tomu tak skutečně je, najměte si zámečníka a přiveďte jej sebou.

Jakmile všichni vkročí dovnitř, měli by zavolat, "Je tu někdo?" Doufám, že jediné co najdete, budou chuchvalce prachu. Co se týče možnosti napravit vašeho příbuzného, s tím bych moc nepočítal, tedy s výjimkou případu, kdy sám projeví touhu se od základu změnit. Upřímně řečeno je zázrak, že ještě neskončil ve vězení. Už jen kvůli oněm nevinným ženám, ze kterých si dělá předměty svého milostného zájmu, byste na něj ale měli dohlížet. A nosit sebou jedny klíče navíc.