Regrets I've Had a Few

Co je u vás nového?
Rozhodl jsem se, že už se nechci cítit jako totální loser. Proto se snažím udělat ze sebe lepšího člověka. Například sám sebe permanentně upomínám, abych byl trpělivější. Většinou chci, aby všechno bylo hned, i když vím, že nic by se správně nemělo uspěchat a že bych měl postupovat s rozvahou a všechno si nejdřív pořádně odpracovat. Z nějakého důvodu si ale tyhle poučky nedokážu pořádně zapamatovat.

V jaké oblasti jste nejvíc netrpělivý?
Vím, že bych asi měl říct, že v pracovní, a pravda je taková, že moje netrpělivost opravdu negativně ovlivňuje mé pracovní výsledky a vytváří poměrně nepřátelské pracovní prostředí. Upřímně řečeno mi to ale ještě větší problémy způsobuje v osobním životě.

Čím to?
Mám problém najít s lidmi společnou řeč, především pak s ženami. Často jsem moc hr a to spoustu holek odradí. Moc se snažím udělat dobrý dojem a obvykle to dopadne tak, že se polekají a utečou. Nejde jenom tak na potkání říkat, "Ahoj, ty jsi ale šikovná dcérečka. Tebe chci. Nevezmeme se?"

To děláte?
V podstatě ano. Nepodávám to přímo takhle, ale výsledek je v podstatě stejný.

No aspoň jste si toho vědom. Už to je dobré.
To asi jo. Ale já se fakt chci do někoho zamilovat, usadit se, založit rodinu, vychovat pár dětí, něčemu je naučit, dívat se jak rostou, postarat se aby vystudovali, sledovat jak se jim v životě daří a pak odejít do důchodu s pocitem, že můj život za něco stál. V této chvíli mám ale silný pocit, že toho nikdy nedosáhnu. Semtam se sice objeví nějaká holka, která je ochotná jít se mnou na schůzku, ale obvykle to nemívá dlouhého trvání. Vždycky to nakonec nějak pokazím.

Jak?
Tím, že hned ze začátku plácnu nějakou blbost. Namísto toho, abych byl zdvořilý a přehlížel nedostatky té druhé osoby, tak na ně naopak schválně poukážu a řeknu jí, ať s tím něco dělá. Jako bych sám neměl svých chyb dost, že? Pak mezi námi okamžitě zavládne napjatá atmosféra a vzápětí je po vztahu.

Randíte hodně?
Tu správnou nepotká člověk bez toho, že by se nejdřív seznámil se spoustou lidí. To by člověk musel mít hrozné štěstí. A já se nechci spoléhat na štěstí. Nejsem ten typ člověka co jenom sedí doma a stěžuje si a čeká co mu život přinese. To není můj styl. Já jsem muž činu. Když něco chci, tak si to sám zařídím. Takže ano, na rande chodím každou chvilku, ale málokdy se mi podaří přesvědčit nějakou ženu k druhé schůzce. Třeba tento měsíc jsem byl na rande pětkrát a ani jednou to nedopadlo. V podstatě to byly naprosté propadáky, jedno vedle druhého.

Jste optimista ohledně budoucnosti?
Jsem přesvědčen o tom, že nějaká spřízněná duše existuje. Zároveň si ale začínám uvědomovat, že naše cesty se nemusí nikdy protnout a že nám nezbývá moc času. Smutné, že? Tak jo, už to asi ukončíme. Mám kvůli vám depku jako hrom.