The Old Man and the Bus

Někdy zhruba před rokem jsem seděl v autobuse na hlavním nádraží a chystal se na cestu domů. Když jsem do autobusu nasedal, bylo v něm ještě pár volných míst. Já jsem seděl ve třetí řadě u okna, na straně řidiče. Bylo už skoro šest, ale řidič nikam moc nespěchal a nevypadalo to, že v dohledné době vyrazíme. Předpokládám, že čekal, až se mu autobus zaplní.

Pak jsem si všiml, že na opačné straně si našla místo jedna paní zhruba středního věku. Vypadalo to, že pláče, byla viditelně rozrušená. Aniž by se obrátila na nějakého konkrétního cestujícího, začala hned po dosednutí vyprávět svůj příběh. Byla ve městě na návštěvě u dcery a po cestě na nádraží jí někdo ukradl jednu tašku. V té tašce byla polovina peněz co měla sebou. Druhou půlku měla smotanou v kapesníku a schovanou v halence, takže jí aspoň něco zbylo. Průvodčí, řidič i ostatní cestující napjatě poslouchali a snažili se ji utěšit. Když žena dovyprávěla svůj příběh, vyndala z tašky sýr a pustila se do jídla.

Pak jsem uviděl, že do autobusu nastoupil starší muž a sedl si na sedadlo hned za ní. Měl na sobě špinavé oblečení a poměrně silně páchnul. Za pár minut byla všechna sedadla obsazená, řidič se posadil za volant a nastartoval motor. Průvodčí vytáhl lístky a začal se nás ptát, kdo kde vysedá. Když přišel k staršímu muži, nejdřív se na něj důkladně podíval a pak se jej zeptal, jestli u sebe vůbec má nějaké peníze. Muž řekl, že nemá. Vysvětlil průvodčímu, že všechny peníze utratil ten den ráno, kdy omylem nasedl do špatného autobusu.

Průvodčí mu na to řekl, že pokud nebude moct zaplatit, nemůže s námi jet. Pak jej zdvořile požádal, aby si vysednul, ale muž se odmítl hnout. Namísto toho průvodčího poprosil, aby mu dovolil se svézt, jinak by se ten nedostal domů. Řidič slyšel celou debatu, přišel k starému muži a poručil mu ať vystoupí.

Žena celou dobu poslouchala o čem je řeč a když řidič s průvodčím začali na starého muže zvyšovat hlas, zasáhla. Řekla jim, ať přestanou křičet a dovolí mu se s námi svézt. "Ale on nemá žádné peníze," řekl jí povýšeným tónem řidič. "No to samo o sobě není žádný důvod," prohlásila žena. "Kde vysedá a kolik stojí lístek?" Průvodčí zamumlal nějakou částku. "Dobře," odpověděla žena, sáhla do halenky a vytáhla své zbývající peníze. Ty pak podala průvodčímu. "To je za něho i za mě. Vždyť jde jenom o peníze. Nevidíte jak je starý a zesláblý?"

V tuto chvíli už se na ni upíraly oči všech cestujících. Bylo to pár minut co jsme ji sledovali jak pláče kvůli penězům, o které přišla a teď platila jízdné za starého muže. Všichni včetně mě cítili hanbu. A všem probíhala hlavou stejná myšlenka. Měli bychom se všichni chovat tak jako tady ta paní. Všichni bychom měli být stejně nesobečtí a milí a dobrosrdeční. Já jsem třeba u sebe měl poměrně hodně peněz. Jestli někdo měl za toho muže platit jízdné, měl jsem to být já a ne tahle paní.

Autobus nakonec vyjel z nádraží. Starý muž a paní si ještě nějakou dobu o čemsi vyprávěli a viděl jsem jak mu dala trochu jídla co u sebe měla. Po zbytek cesty se usmívala a já taky.